Zlomky z historie českého gymnázia v Kroměříži

Na počátku 80. let 19.století se v Kroměříži zesiluje tlak na vznik první české střední školy. V té době měla Kroměříž zhruba něco přes 12 tisíc obyvatel, z toho 8800 Čechů a 3700 Němců. Ve městě však byly pouze dvě německé střední školy s vlastními budovami. Skupina místních vlastenců /JUDr. Jan Kozánek (advokát a c.k. notář), JUDr. Vilibald Mildschub (advokát), JUDr. František Suchomel (advokát), kanovník František Dvořák, Leopold Pospíšil (c.k. notář), učitel Maxmilián Matouš, soudní úředník Vojtěch Kulp, pozdější starosta města, a asi dalších 50 měšťanů/ podala na počátku r. 1882 žádost o zřízení českého gymnázia. Po kladném vyřízení v květnu 1882 kroměřížští občané ihned ustanovili Družstvo pro zřízení a podporu českého gymnázia a na vydržování ústavu se podíleli soukromými dobrovolnými příspěvky, neboť stát převzal školní náklady až od školního roku 1883/1884.

16. září 1882 bylo zahájeno vyučování ve třech primách. Vyučovalo se v budově piaristické koleje (dnes konzervatoř), na Nadsklepí a v jednom patře soukromého domu v dnešní ulice 1.máje (dnes sídlo společnosti Syner Morava). Ředitelem se stal František Višňák a vyučovalo zde 5 profesorů.

Problém však byl v tom, že  gymnázium dostalo povolení otevřít pouze první čtyři ročníky jako škola nižší a neúplná. To znamenalo, že po ukončení kvarty studenti museli dokončit osmileté vzdělání a složit maturitu na některém gymnáziu osmiletém. Povýšení na gymnázium úplné se uskutečnilo až v roce 1888, a tak první maturity v Kroměříži se konaly v roce 1892. Pro srovnání: ve školním roce 1882/1883 studovalo ve 3 třídách 159 žáků a vyučovalo 5 profesorů, ve školním roce 1893/1894 to už bylo ve 12 třídách 434 žáků a dvacetičlenný profesorský sbor.

Dalším problémem bylo postavení vlastní budovy. Po nekonečných debatách a sporech se definitivně našlo stavební místo na tehdějším Fűrstenbergově nám., kde po zbourání vojenské nemocnice byl v srpnu 1889 položen základní kámen k nové budově českého gymnázia. Stavba byla zadána místnímu staviteli Ladislavu Mesenskému.

Otevření budovy v září 1890 se účastnilo obyvatelstvo města i okolí, nechyběli ani zástupci úřadů, vojenské posádky, kroměřížských škol, ředitelé gymnázií z Brna, Olomouce, Přerova, Uherského Hradiště a studenti. Ředitel František Višňák převzal symbolicky klíče. V bočním křídle budovy (Malý val) byl posléze umístěn učitelský ústav.

V září 1883 se objevily stavební závady v některých částech budovy, vyučování se přesunulo do přízemí, do sousedního německého gymnázia a do obecné školy v dnešní ulici Tovačovského. Až v prosinci 1884 se třídy opět vrátily do budovy, třebaže ještě nebyla dokončena oprava auly. Postupně se instaloval také přívod vody a elektřiny.

Za 1. světové války bylo omezeno vyučování, řada starších studentů a někteří profesoři museli nastoupit vojenskou službu. Téměř ve všech místnostech školy bylo ubytováno vojsko a na dvoře postavena polní kuchyně. Zavedlo se střídavé vyučování žáků gymnázia a reálky (dnešní Střední pedagogická škola), v jejíž budově byla zřízena vojenská nemocnice. Vyučovací hodiny se zkrátily, pro nedostatek místností odpadly nepovinné předměty a do normálu se školní život vrátil po skončení války 6. listopadu 1918. Učitelských ústav se přestěhoval do sousední budovy bývalé německé reálky (dnes Justiční akademie).

Škola podporovala všestranný rozvoj osobnosti studentů. Vznikl školní orchestr, pěvecký sbor, pořádaly se akademie, literární večery a besedy, divadelní představení, organizovaly se školní výlety a rozvíjel se rovněž sport v rámci nepovinné tělesné výchovy (koupání, tenis, atletika, veslování, míčové hry, bruslení a sáňkování). Občané města školu podporovali knižními dary, peněžními částkami a pomáhali obohacovat přírodovědné sbírky.


Zdárný rozvoj přerušila okupace, která velmi neblaze zasáhla i školství. Střední školy byly ve městě násilně sloučeny v jeden celek, omezoval se počet studujících, docházelo ke změnám náplně učebních osnov, řada profesorů i studentů byla uvězněna za odbojovou činnost, mnozí skončili v koncentračních táborech a na popravištích. Je obdivuhodné, že v tak ponuré době zásluhou profesorů Antonína Nadymáčka a Františka Kundery vznikl ve škole šedesátičlenný studentský orchestr a stopadesátičlenný smíšený pěvecký sbor. V roce 1944 se ve skleníku Květné zahrady konal velký samostatný koncert gymnazistů, na němž zazněla také Smetanova česká píseň.

Po osvobození bylo třeba nejdříve opravit válečné škody na budově, aby se v září mohli vrátit studenti a profesoři. Od 1. 10. 1946 škola nesla název Benešovo státní reálné gymnasium v Kroměříži.

Školský zákon z 22. dubna 1948 zredukoval v našem ústavu osmileté studium na čtyřleté a z názvu školy opět přívlastek Benešovo umazal; pro arcibiskupské gymnázium, učitelský ústav a Masarykovo reálné gymnázium, které byly po válce obnoveny nebo nově vznikly, znamenal tento zákon úplný zánik. 
Následovaly další reformy školství: od škol. roku 1953–54 přechod čtyřletého gymnázia na jedenáctiletou střední školu (JSŠ), od šk. r. 1960–61 přeměna ve střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ) a od šk. r. 1968/69 postupný návrat k původnímu čtyřletému gymnáziu. V březnu 1993 povolilo Ministerstvo školství obnovit na škole osmileté studium, které zde nyní probíhá paralelně se studiem čtyřletým. 
Od 1. října 2001 je škola příspěvkovou organizací Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně, který se stal jejím zřizovatelem.