V pondělí 16. dubna jsme ve velmi časnou hodinu vyrazili jako každoročně na poznávací zájezd do Osvětimi a tentokrát i do Krakova. Pod ochrannými a odbornými křídly pana Pavla Kočího nás nejprve čekaly koncentrační tábory Osvětim a Březinka. Tak jak je snad už tradicí, cesta do Polska nám opět propršela a ani předpověď nebyla nijak povzbudivá. Po začátku prohlídky však jako mávnutím kouzelného proutku pršet přestalo, a dokonce se mezi mraky snažilo prokouknout sluníčko. Bylo potřeba, protože téma nacistických lágrů a statisíce osudů, které se v nich odehrály, většinou s tragickým koncem, rozhodně nutí k zamyšlení o lidské manipulovatelnosti a zrůdnosti totalitních režimů. Dnešní generace studentů už není asi schopna plně docenit a procítit, čím si museli naši předkové projít, ale jakýkoliv hmatatelný kontakt s minulostí je vždy lepší než suché vyprávění ve školní třídě.
To ostatně platí i pro odpolední program, který byl zaměřen na středověký Krakov. Byť pro mnohé bylo celkem fyzicky náročné už dopoledne, protože začaly „bolet nožičky“, zvládli všichni procházku od nábřeží Visly kolem draka na hrad Wawell. Díky kouzlu osobnosti pana Kočího jsme si mohli zadarmo projít i katedrálu a vyprosit si pomoc svaté Hedviky. Uličkami starého města jsme se propracovali až na Rynek Glowny s unikátní tržnicí Sukenicí. Jakmile zazněl pokyn k rozchodu, nožičky jako zázrakem přestaly bolet.
I když byl program náročný na pozornost, věřím, že si v něm každý vybral to své.