Exkurze do Duxfordu
Kdo ze žáků z celé České republiky může říct, že se v uniformách RAF zúčastnil největší historické letecké show v Evropě Battle of Britain? Jen naše trojice, tedy Jindřich Sedlák, Albert Žallmann ze sexty B a Daniel Petřík ze septimy A, která využila nabídky organizátorů z Imperial War Museum a 276th Sqdn. (reenacted) RAF. Vše domluvil náš učitel, sám reenactor RAF, Evžen Petřík a posádku našeho vozu doplnil ředitel Leteckého muzea v Kunovicích Martin Hrabec. Nemohli jsme si přát lepší doprovod než tyto dva letecké nadšence.
I cesta může být cíl, proto se naše exkurze neomezila jen na víkend na letišti, ale navštívili jsme řadu dalších zajímavých míst, která jsme si mohli sami vybrat. Naše putování začalo ve středu 9.9. už ve 4 hodiny ráno a cestou k německým hranicím jsme se zastavili pro stany u dalšího reenactora v Plzni, který nám daroval maskota – medvěda, kterého jsme pojmenovali Jůdžín Márty po našich průvodcích. Do prvního cíle, tedy rozsáhlého technického muzea v Sinsheimu, jsme dorazili po obědě a strávili v něm 5 hodin. Tahákem jsou nadzvukové dopravní letouny Concorde a Tu-144 či hasičský hydroplán Canadair. Neméně zajímavé jsou i exponáty na zemi ve venkovních i vnitřních expozicích. Následoval přejezd do Lucemburska, kde jsme v kempu uprostřed přírody strávili první noc.
Druhý den jsme začali návštěvou nedaleko hradu Beaufort a původně neplánovanou procházkou podél malebné říčky Haupeschbaach. Následovala prohlídka lucemburského národního vojenského muzea v Diekirchu. Nenápadná budova původního pivovaru skrývá poměrně rozsáhlé sbírky zaměřené především na známou bitvu v Ardenách z let 1944/45 a historii moderní lucemburské armády. Poté jsme přejeli k pomníku generála Pattona a následovala cesta do belgického Namuru, kde jsme si prošli tamní pevnost. Po setmění jsme dorazili do města Yper nedaleko francouzských hranic, prohlédli se nově postavené novogotické centrum, které bylo zničeno za 1. světové války, a také Meninskou bránu, kterou jsme znali z hodin dějepisu. Do Dunkirku jsme dorazili na poslední chvíli a z původně infarktové situace spojené s ETOU se nakonec stala veselá historka a my se nalodili na trajekt. Po příjezdu do Doveru jsme si museli zvyknout na levostranný provoz a najít ubytování v centru města.
V pátek ráno jsme se měli rozhodnout, zda cestou do Duxfordu navštívíme místa spojená s RAF, tedy Capel-La-Ferne a Hawkinge, nebo se vydáváme na prohlídku renesanční pevnosti Deal Castle, kterou známe z dějepisné poznávačky. Zvolili jsme druhou variantu a vydali se na sever. Na první pohled nevelká stavba skrývá rozsáhlé podzemí, kde jsme si vyzkoušeli obranu pevnosti pod velením našeho třídního učitele. V pevnosti se nám tak líbilo, že jsme přetáhli původně plánovaný čas a s menším zpožděním dorazili odpoledne na duxfordského letiště v areálu Imperial War Museum v okamžiku, kdy se nacvičoval Big Wing tvořený více než dvacítkou spitfajrů a hurikánů. Byl to impozantní pohled, který nikde jinde na světě nemůžete vidět. Po rozkoukání se na letišti jsme s posádkami dalších dvou aut postavili tábor a vyzkoušeli si uniformy RAF. Zítra nás čeká prezentace našich letců, kteří právě na tomto letišti měli základnu 310. stíhací perutě a pomáhali odrazit německou leteckou ofenzívu během slavné Battle of Britain.
V sobotu jsme se probudili do chladného, ale slunečného rána. Když představovat naše letce, tak se vším všudy – tedy obléci si uniformy, utáhnout kravatu a také se oholit. Nebo se nechat oholit. Dvorním holičem se stal perutní zdravotník Michal, který se chopil břitvy a vrhl se našeho pana učitele. Vzhledem k tomu, že ten zušlechtění přežil, svěřil se do jeho rukou i Albert. Zážitek, kdy sedíte vedle dobového stanu, do očí vám svítí ranní slunce a vy se díváte na třepetající se naši vlajku a vlajku RAF, byl opravdu velmi autentický. Následovalo postavení roll-upové výstavy v angličtině a polštině o našich letcích a pak nás čekalo to hlavní – bavit se s návštěvníky o Čechoslovácích v RAF. Procvičili jsme se tak v angličtině, ovšem často jsme mluvili i česky, protože mezi návštěvníky bylo i hodně krajanů. Po vystřídání jsme si prohlídli venkovní expozice i hangáry. Krátce po poledni pak začal hlavní letový program, který byl letos zaměřen na 90. výročí prvního letu legendárního stroje Vickers Supermarine Spitfire. Pozorovali jsme úvodní akrobacii trojice „spitů“, již zmíněný Big Wing, protiponorkovou trojici Swordfish, Catalina a Alize i vystoupení Red Arrows, kteří příští týden předvedli své umění i na dnech NATO v Ostravě, a další ukázky. Chvílemi jsme nevěděli, kam se dívat dříve – zda ne defilující stroje projíždějící kolem nás téměř na dosah ruky či na úchvatná letecká vystoupení. Den stál opravdu zato! Ale ještě neskončil. Márty věděl o originální RAFácké hospodě v Cambridge, kam chodili i naši letci, tak jsme se tam po setmění vydali. Naši hoši se před více než 80 lety v hospodě několikrát poprali s Kanaďany, a tak naši průvodci cestou žertovali, jestli i dnes dojde na nějakou rvačku. Hospoda byla narvaná k prasknutí, ale všichni byli k naší dvanáctce RAFáků a WAAFek velmi milí, dokonce nám uvolnili místo, tak k žádné bitce nedošlo. ???? Zatímco zletilí členové našeho kempu ochutnávali místní pivo, my se po nasátí atmosféry a vypití koly s hrstí ledu vydali s naším třídním do nočního deštivého univerzitního města jako vystřiženého z příběhů o Harry Potterovi.
V neděli nad ránem začalo pršet a drobně pršelo téměř celé dopoledne, tak jsme měli volno a mohli si prohlédnout třeba slavný bombardér B-17 Sally B, který si zahrál ve filmu Memphiská kráska., Odpolední program začal se zpožděním, ale byl ukončen dle plánu, tak jsme mohli balit, abychom stihli trajekt. Naši průvodci si ještě stihli prohlédnou i interiér „bé sedmnáctky“ a za soumraku jsme odjížděli do Doveru. Cestou tam jsme překonali Temži tunelem, zpět přes velký most. Kvůli odjezdu po půlnoci jsme tentokrát pluli do Calais.
V pondělí ráno, ještě za tmy, jsme navštívili v belgickém městečku Adinkerke vojenský hřbitov, kde odpočívá čtyřicítka našich vojáků padlých při obléhaní pevnosti Dunkirk v letech 1944/45. Následoval dlouhý přejezd, během kterého jsme se na chvíli zastavili v centru Lucemburku, ale hlavní a posledním cílem naší exkurze byl Špýr. Nachází se zde dvojče technického muzea v Sinsheimu, které je ovšem jinak zaměřené, a mají zde jako hlavní tahák sovětský raketoplán Buran, expozici věnovanou dobývání vesmíru, sbírku amerických fire trucků a z dálky viditelný Boeing 747 Jumbo, u kterého si můžete nejen projít všechna tři patra či se vydat na jeho křídlo, ale dokonce se můžete na zem sklouznout dlouhou skluzavkou. Večer jsme se po krátkém odpočinku vydali prohlédnout si historické centrum města s románským dómem zapsaným na seznam památek UNESCO.
Poslední den nás čekala dlouhá cesta domů, kterou jsme začali výbornou snídaní v hotelu hned vedle muzea. Potřebovali jsme se co nejrychleji dostat domů, abychom stihli 1. lekci tanečních, tak jsme dělali jen zastávky na odpočinek. Do Kroměříže jsme dorazili v 16:01, tedy minutu po rodičům oznámeném plánovaném příjezdu. Unaveni, ale plní zážitků jsme tak stihli i zmíněné taneční.
Jindřich Sedlák, sexta B
