Nástup. Jedna z nejdůležitějších věcí na celém vystoupení. Musí být ve správnou chvíli, přesný a celý sbor by měl začít zároveň. Uvědomuju si, že teď je to teprve generální zkouška, ale možná to je to… Je to generální zkouška s orchestrem Národního divadla Brno. Nezní to děsivě? Stojíme ve dvou řadách asi půl metru od hudebníků. Tak blízko, že jsem schopná číst v partituře nejbližšího fagotisty. Přestože jsou všichni vřelí a usměvaví, jsme malinko nervózní, protože nevíme, jestli se jim budeme líbit, nebo ne. Hlavou mi těkají myšlenky a usilovně myslím na to, jak zní první tón, který mám zazpívat. Myslím na každou zkoušku sboru, na které jsme cvičili Habaneru. Myslím na každé opakování každého tónu a myslím také na den, kdy přišla paní profesorka Motalová poprvé na zkoušku se štosem not Habanery a oznámila nám, že se budeme podílet na projektu Národní divadla Brno a že budeme součástí úchvatné opery o nespoutané a vášnivé Carmen.

Prends garde à toi! První slova, na která mi padl zrak ve chvíli, kdy nám byly rozdány noty. Většina sboru zasténala a litovala, že si nezvolila jako druhý cizí jazyk francouzštinu. Já a několik málo jedinců jsme nadšeně sledovali úporné snahy našich přátel ztotožnit se s francouzským „r“, zatímco my jsme předstírali, že to máme po těch letech francouzštiny suverénně nacvičené. Po důkladném nacvičení výslovnosti jsme se vrhli na melodii. Nejsem si jistá, jak to probíhá u jiných lidí, ale kdykoliv zpíváme ve sboru něco velmi známého, stává se mi, že už s prvními tóny se mi do žil vlije energie a nadšení. Přesně to se stalo i tehdy a musím říct, že se toto nadšení nevytratilo a stále jej pociťuju i nyní.

Vím, že se blíží začátek sóla. Vím, že za pár vteřin se objeví Jana Hrochová a poprvé uvidíme „naši“ Carmen. Přesto se nestačím divit, když se ozve tak neskutečně úžasný hlas a vyrazí nám všem, co stojíme u zdi v nepravidelných řadách, dech. Koutkem oka pozoruju ohromení ostatních a je to poznat i na tom, že se o malinkou chviličku zpozdíme na náš nástup. Naštěstí pan dirigent Ivanovič vypadá potěšeně správností tónů, a jelikož to ještě jednou zopakujeme, tentokrát i včas, je generálka u konce a my už se jen můžeme těšit na vystoupení.

Poněvadž sami nevíme, jak bude představení vypadat, jsme zvědaví. Po příchodu opět stojíme seřazení vedle orchestru. Máme dokonalý rozhled na pana dirigenta, na hudebníky i na obecenstvo. Během následující hodiny mám možnost slyšet úžasné ukázky instrumentální i pěvecké, to vše s doprovodnými komentáři, které nám přibližují původ a vznik Carmen, okolnosti skládání tohoto mistrovského díla i dobové odlišnosti v pojetí Carmen. Zapojeni jsou i studenti z řad obecenstva. Mají možnost vyzkoušet si například tančení dýmu nebo způsob, jak lze využít šátek v tanci k evokování smyslnosti a vášně. Dva chlapci si vyzkouší i recitativ s orchestrem a dozvídáme se, co je to melodram.

Stálo to za to? Rozhodně! Bavili jsme se, smáli jsme se, přiučili se něčemu novému. A jako součást sboru GKM mohu prohlásit, že jsem vděčná pořadatelům této akce, protože kdy budu mít znovu možnost podílet se na představení Carmen?  Jako studentka GKM jsem také vděčná za zorganizování představení, protože kdy budu mít znovu možnost zažít celou tu zákulisní atmosféru? Za mě to byl skvělý zážitek a snad mluvím i za všechny zúčastněné, když říkám, že bych si Carmen ráda zopakovala.

Veronika Tranová (a septima A)